Orientace v přírodě



Vzájemná orientace světových stran:



         S    – sever    
         J    – jih    
         V    – východ    
         Z    – západ    
         JZ    – jihozápad    
         SZ    – severozápad    
         JV    – jihovýchod    
         SV    – severovýchod    
         SSZ    – severoseverozápad    
         ZSZ    – západoseverozápad apod.    

Pokud se chceš zorientovat vzhledem ke světovým stranám, obvykle se nejprve určuje sever, protože tím směrem leží severní magnetický pól, který přitahuje zmagnetovanou špičku střelky kompasu. Stojíš-li čelem k severu, máš po pravici východ, po levici západ a za tebou je jih (viz obr.).

Nemáš-li kompas ani busolu, určíš sever poměrně přesně jiným způsobem:

1. Podle slunce: Ráno je slunce přibližně na východě, v poledne na jihu a večer zhruba na západě.

2. Pomocí slunce a hodinek: Středem Čech prochází 15. poledník, nad nímž je slunce v zimě v poledne a v létě ve 13.00 (posunutý letní čas!). V tom okamžiku je slunce přímo na jih od nás. O každou hodinu dříve je o 15° východněji, o každou hodinu později je o 15° západněji. Použiješ-li hodinek jako úhloměru, můžeš kdykoli určit světové strany. Malou ručičku namíříš ke slunci a rozpůlíš úhel mezi ní a dvanáctkou (v zimě) nebo jedničkou (v létě). Tím směrem je jih, na opačné straně sever (viz obr.)




3. Pomocí měsíce a hodinek: Není-li měsíc úplný, je to obtížné, ale v úplňku stojí přímo proti slunci. Ale pozor: slunce je o půlnoci zdánlivě na severu, měsíc na jihu. Rozpůlením úhlu mezi malou ručičkou směřující k úplňku a dvanáctkou tedy opět určuješ jih. Je to způsobeno tím, že naše hodinky nemají 24, ale pouze 12 hodin. Od 6.00 do 18.00 určuješ jih podle slunce, po 18.00 do 6.00 podle měsíce v úplňku. V létě je vše o hodinu zpět.


4. Podle hvězd: V prodloužení zadních hvězd Velkého vozu najdeš koncovou hvězdu Malého vozu Polárka (viz obr.), která je na rozdíl od ostatních hvězd vidět stále na stejném místě na sever od nás.




5. Podle mapy: Můžeš-li určit na mapě místo, kde jsi, a zároveň další výrazné místo v krajině (kopec, vesnický kostelík apod.), natoč mapu tak, aby spojnice obou míst v mapě souhlasila se spojnicí míst ve skutečnosti. Svislý okraj mapy určuje severojižní směr (viz též Mapa).

6. Podle přírodních úkazů: Sníh se při jarním tání drží nejdéle na severních svazích, kam nikdy nesvítí sluníčko. Česna včelínů natáčejí včelaři obvykle k jihu, jihovýchodu nebo jihozápadu. Méně jisté jsou letokruhy na stromech: Bývají hustší na té straně, odkud nejčastěji fouká vítr. Podobně je tomu i se strmějším svahem mravenišť, hrubší kůrou a lišejníky na stromech.

7. U starších katolických kostelů na venkově bývá vchod na západní straně a oltář na východní straně.

8. Letopočet uvedený na sloupku trigonometrického bodu je otočen k jihu.


Odhad vzdálenosti:

Závisí na zkušenosti, kvalitě zraku a momentální viditelnosti. Za ideálních podmínek:

     do 50 m      - poznáš člověka podle obličeje    
     do 100 m    - rozeznáš jednotlivosti a části těla    
     do 500 m    - poznáš, zda postava kráčí k tobě, nebo od tebe    
     na 1 km       - uvidíš okna domu, stojící postavu, jednotlivé stromy    
     na 2 km       - se ti jeví domy i stromy jen jako siluety    
     na 3 km       - nerozlišíš jednotlivé domy v obci    
     nad 5 km     - nerozeznáš detaily vzdálených kopců    

Jednoduchá měření:
Výšku věže nebo šířku řeky vypočítáš pomocí podobných trojúhelníků (viz obr.), hloubku studny podle vzorečku pro výpočet dráhy volného pádu – pustíš do ní kamínek a stopneš, za jak dlouho dopadne. Počet sekund umocníš na druhou, výsledek násobíš pěti a dostaneš hloubku v metrech.

Jednoduché měření výšky:

v = x/y
všechny rozměry                                       
musí být v metrech                                 
                                                   

Měření šířky řeky:

š = x/y – 1
všechny rozměry
musí být v metrech
                                                  


Busola a azimut:
Pomocí busoly se dají určit nejen světové strany, lze podle ní označit přesně libovolný směr. Celý okruh zahrnuje 360°. Azimut je úhel, který svírá daný směr se směrem severním (viz obr.).



Chceš-li postupovat terénem přímo z jednoho místa na druhé, odměř busolou azimut pochodu (viz obr.). Busola ti potom umožní udržovat správný směr celou cestu. Vyhlédni si postupný cíl (výrazný strom, kapličku, boží muka apod.), který je stále vidět, a jdi přímo k němu. Tam znovu zaměř busolou další postupný cíl. Pro kontrolu odhadni nebo odměř z mapy vzdálenost k cíli a počítej kroky (2 kroky jsou asi 1,5 m); čím je cíl dál, tím větší odchylky v azimutu se můžeš dopustit.




Mapa
Mapa je zmenšeným a zjednodušeným obrazem krajiny z ptačí perspektivy. V turistice slouží k základní orientaci v terénu, k určení vzájemné polohy zajímavých míst a k předběžnému plánování výletu.

Nerovnosti zemského povrchu se na mapě znázorňují kótami, které označují nadmořskou výšku daného místa, nebo vrstevnicemi, což jsou křivky spojující místa se stejnou nadmořskou výškou (viz obr. dále). Významné objekty (domy, mosty, silnice aj.) se zakreslují smluvenými značkami (viz Mapové značky). Měřítko mapy udává, kolikrát je skutečná krajina zmenšena v zobrazení na mapě.

Mapy s velkým měřítkem (1:1000 000 nebo 1:500 000) zachycují velké území, ale nezobrazují tolik podrobností jako mapy s malým měřítkem (1:100 000, 1:50 000, 1:20 000). Mapy s nejmenším měřítkem (1:10 000 a menší) se nazývají plány. Turistické mapy mají měřítko 1:100 000 nebo 1:50 000; měřítko 1:20 000 se používá při orientačních závodech. Měřítko 1:100 000 znamená, že 1 cm v mapě odpovídá 100 000 cm (tj. 1 km) ve skutečnosti. Na každé mapě je vždy měřítko uvedeno a obvykle ho doprovází i stupnice označená skutečnými vzdálenostmi. Potom snadno pomocí odpichovátka (viz obr.), na němž si nastavíš podle stupnice 1 km, odměříš délku trasy.




   
Co lze z mapy vyčíst:
Vzdálenosti jednotlivých míst a jejich vzájemnou polohu.
Charakter krajiny (kopcovitá – rovinná, lesnatá – holá, s rybníky apod.)
Turisticky zajímavá místa
(na turistických mapách bývají sepsána a stručně charakterizována na rubu).
Místa vhodná k táboření a přenocování.
Průběh cesty a orientace světových stran:
není-li na mapě sever označen, je směrem k hornímu okraji.