LOGOPEDIE

Logopedická péče
- základní informace, péče ve zdravotnictví, ve školství, poruchy řeči, kdy začít s péčí

Mnoho zajímavého i poučného najdete na stránkách logopedie: www.logopedie.cz

Logopedická péče

Logopedie (logo- z lat. slovo, - pedie z řeč., výchova)
je speciálně pedagogická věda, která se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním osob, stižených vadami a poruchami sdělovacího procesu.
Logoped diagnostikuje vady a.poruchy výslovnosti, poruchy plynulosti( např.koktavost), vývojové vady (opožděný vývoj řeči, dysfazie), poruchy učení (dyslexie a d.), poruchy sluchu různých příčin a rozsahu, poruchy hlasu a následky mozkových příhod či úrazů v oblasti komunikace ( např. afazie). Podle příčin a rozsahu poruchy volí vhodné terapeutické postupy. Kromě základního problému ovlivňuje průběžně i pedagogické, psychologické a sociální důsledky poruchy. Podle potřeby spolupracuje s dalšími odborníky ( lékaři různých specializací, psycholog a d.).

Základní informace o logopedické péči

Péči lze poskytovat pouze zdravým dětem - vadí i silnější rýma a kašel. S nemocnými dětmi nelze pracovat. Také doprovod dítěte by měl být s ohledem na ostatní návštěvníky pracoviště zdráv. Nezkoušejte jiné postupy podle rad známých nebo podle příruček. Stejně se projevující porucha může mít výrazně rozdílné příčiny, a proto vyžaduje i různé reedukační metody.Dobrá spolupráce je důležitou podmínkou úspěchu, proto se ptejte vždy, kdy Vám není něco jasné. Většina logopedických pracovišť objednává předem, pro akutní situace bývají k dispozici i velmi krátké termíny (např. v případě akutní koktavosti). Intervaly mezi návštěvami se řídí podle situace a potřeby - např. u opožděného vývoje řeči mohou být intervaly i řadu týdnů, u poruchy výslovnosti jsou nejčastější termíny 1x za 2-3 týdny, u koktavosti může jít i o denní docházku. Rodiče nebo zájemci o logopedickou péči mají právo zvolit si pracoviště či odborníka podle vlastní volby.

Logopedická péče ve zdravotnictví

Logoped ve zdravotnictví, který má smlouvu se ZP, má kromě státní zkoušky i atestaci v oboru.
Zdravotní pojišťovny hradí :
standartní péči logopedickou péči o všechny poruchy komunikace na doporučení lékaře - k první návštěvě klinického logopeda musíte mít proto průkazku ZP a doporučení od lékaře
Zdravotní pojišťovny nehradí :
konzultace na žádost rodičů bez doporučení lékaře
potvrzení pro různé instituce a nadstandartní péči

Logopedická péče ve školství

Logoped je také absolventem vysokoškolského studia, ukončeného státními zkouškami.
Logopedická asistentka (absolventka kursů nebo rozšiřujícího studia), pracuje nejčastěji v běžné MŠ. Zabývá se především prevencí a reedukací poruch výslovnosti. I v tomto případě je spolupráce s logopedem pravidlem.

Speciální školy, speciálně pedagogická centra, ped- psych. poradny ( podle místních podmínek).

Informace o nejbližším pracovišti má obvykle dětský nebo obvodní lékař.

Dospělí: péče o lidi po mozkových příhodách, úrazech a operacích, které mají za následek omezení schopnosti komunikovat, vady výslovnosti, problémy s plynulostí řeči a jiné poruchy podle potřeby

Děti: dítě nemluví mebo mluví nápadně později než vrstevníci (péče se zahajuje kolem 3.roku)

koktavost - ihned po zachycení změn v řeči (např. protahování, opakování slabik či tlačení na začátek slova)
poruchy výslovnosti - více hlásek většinou kolem 4,5 roku
šlapání na jazyk a ráčkování - i dříve
L, R, Ř- vynechávání nebo nahrazování jinou hláskou- nejpozději na počátku posledního předškolního roku
poruchy sluchu - ihned při podezření, že dítě hůře slyší. Při zjištění poruchy sluchu ihned souběžně s lékařskou péčí
rozštěpy rtu a patra - kolem 1,5 roku, souběžně s lékařskou péčí
specifické poruchy učení - prevence kolem 5.roku, jinak podle potřeby
poruchy řeči, provázející jiné problémy - různé formy dětské mozkové obrny, lehké mozkové dysfonkce, poruchy intelektu, psychiatrické problémy a d. - podle potřeby, ve spolupráci s dalšími odborníky.

Pokud dítě špatně navazuje kontakty, stydí se nebo si obtížně zvyká, lze pracovat po dobu, než si dítě zvykne, s matkou. Není dobré čekat, až z toho vyroste, protože se promešká cenný čas. Daleko snadněji se odstraňují obtíže, které trvají krátkou dobu než porucha zastaralá. Proto je lepší domluvit si konzultaci vždy, když si nejste jisti, zda vývoj dítěte probíhá bez obtíží. Preventivní metody připomínají spíše hru, odstraňování potíží je vždy pracnější a náročnější na čas.

Prevence

Prevence znamená včasnou obranu, opatření, učiněná dříve, než je narušen vývoj určité funkce. Přirozenou prevenci v oblasti vývoje jazyka a řeči tedy představuje především zajištění dobrého vzoru řeči, kladné citové vazby a přirozená výchova, především vlastní výchova řeči. Zjednodušeně platí, že dobrá výchova řeči je nejlepší a nejjistější prevencí.

Preventivní péče se zaměřuje zejména na předškolní děti, rozvoj řeči a dovedností, nutných pro školní výuku. Zahrnuje i péči o kulturu mluveného projevu.
Profylaxe se týká všech komunikačních situací, kde už nějaký problém vzniká, ale je ještě možné některými postupy nevýhodné okolnosti ovlivnit. (nejčastěji začínající koktavost, problémy s učením, s výslovností, poruchy hlasu a pod.)
Reedukace je zaměřena na potíže, které už existují a kde profylaktické postupy nestačí.
Cílem péče není jen odstranění dílčího problému, ale komplexní péče o řeč jako celek- tedy nejen o výslovnost, ale i slovní zásobu, vyjadřovací pohotovost, kvalitu hlasu, úroveň kresby, příprava školních dovedností a další.
Péče je určena nejen dětem, ale i dospělým.

Řeč

Řeč je mimořádně složitá funkce, ale při dobré a podnětné výchově je dítě schopno ovládnout ji spolehlivě a včas. Rozhodujícím obdobím jsou již prvé dva roky života, kdy dítě své broukání, žvatlání a zejména první slabiky a slůvka samo porovnává a upravuje podle vzoru nejbližšího a nejstálejšího, především podle řečových projevů své matky. Matčino uklidňující povídání a zpívání připoutává nejen sluchovou, ale také zrakovou pozornost dítěte. Psychologické výzkumy potvrdily, že několikatýdenní dítě nejen postřehne změny v obličeji dospělého (úsměv, vyšpoulení rtů, vysunutí jazyka apod.), ale po chvilce "zamyšlení" je dokáže, i když neúplně, napodobit. Při rozvíjení řeči jsou ve výhodě děti, které si hrají a "experimentují" se svým hlasem a mluvidly, protože tím samovolně nalézají a upevňují pocitové (kinestetické) a sluchové vazby, které tvoří důležitý základ budoucí úspěšné řeči. V nevýhodě jsou naopak děti, jejichž rodiče mluví rychle a přes sevřené rty nebo dokonce záměrně patlají a deformují mateřskou řeč.

Podle J. A. Komenského je třeba v prvních dvou letech života dopřát dítěti volnost ve vlastním hledání a zkoušení, aby si samo a po svém "oblamovalo" svůj jazýček a snažilo se postupně napodobovat slyšený řečový vzor. Jakmile je však jazyk dítěte dostatečně obratný a pružný, měla by být jeho řeč hravě a nenápadně ovlivňována a usměrňována. Ve svém Informatoriu Komenský dále uvádí, že u většiny dětí by měla být řeč na dobré úrovni kolem čtvrtého roku věku. V pátém a šestém roce se již jen zdokonaluje artikulační pružnost a obratnost pomocí písní, rýmovaček, říkánek a básní.

Také Miloš Sovák (Logopedie předškolního věku, 1984) zdůrazňoval, že "právě v útlém věku je možno předcházet poruchám řeči dobrou výchovou řeči", protože "veškerá výchova má nejtrvalejší výsledky, začíná-li již od nejútlejšího věku dítěte". Podle Sováka dokonce "výchovou lze překonávat i poruchy již vzniklé", vyvolané výchovnými chybami rodičů a jejich netrpělivostí a spěchem; proto má být – zejména v předškolních výchovně vzdělávacích zařízeních – "péče o řeč nedílnou součástí předškolní výchovy".

zdroj: www.logopedie.cz
autorka textu: PaeDr. Dana Kutálková

Více informací naleznete v knížečkách o výchově řeči a prevenci vydané nakladatelstvím ArchArt:
Říkáme si s dětmi, Hlasy a hlásky, Čí jsou písmena.